Už to bude rok, co jsme se trochu předčasně vrátila z Asie. Asi nejsem jediná, komu koronavirová pandemie změnila plány a trochu zamávala se životem.
Do Indonésie jsem odlétala v listopadu 2019 jen s krosnou. Mým cílem byl malý ostrov Gili Air, který leží kousek od Bali. Jela jsem tam pracovat jako lektorka jógy a manažerka jógovo-meditačního centra, původně na celý rok. Za sebou jsem nechala své malé jógové studio, práci v regionální televizi a toxický vztah. Toulavé boty mi zkrátka nikdo neupře a já věděla, že už je čas na změnu, i když ne každý v mém okolí to dokázal pochopit.
Někdy se rozhodnutí Srdce nedají vysvětlit Rozumem. Teprve když následujeme hlas svého Srdce, žijeme život naplno.
Cítila jsem také, že se jedu do Asie učit. V mojí hlavě jsem si vytvořila představu potkání svého velkého učitele, guru, který mi předá svou velkou moudrost.
V Indonésii jsem se ze dne na den stala milionářem. Jeden milion indonéských rupií je totiž asi 1 500,- korun. Takže hned po příletu jsem si vybrala z bankomatu půl milionu a vesele se vydala prozkoumávat Bali a následně můj (zatím) nejoblíbenější ostrov Gili Air.
Gili Air se velice brzy stal mým domovem, je tam opravdu krásně. Práci jsem měla úžasnou, velice rychle jsem si na život na ostrově zvykla, zamilovala se do místních (víc o tom, jak se mi na ostrově žilo, si můžeš přečíst tady). Nějak jsem ale cítila, že to není úplně ono, měla jsem pocit, že pokud zůstanu na ostrově ten plánovaný rok, zaseknu se tam. Pocit zesílil ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ostrov je opravdu malý, a že jeden volný den v týdnu nestačí v podstatě ani na to, abych se dostala někam na výlet. Nehledě na situaci s vízy, která nakonec ze strany majitele centra byla úplně jiná, než sliboval.
Navíc, pořád nebyl v dohlednu žádný guru! Jak to bylo možné, když jsem kousek od Bali, kde jsou přeci spirituální učitelé a guru na každém rohu!
Nakonec jsem se rozhodla poslechnout svou intuici. V polovině února 2020 jsem ostrov opustila (a docela včas, v březnu byl ostrov uzavřen a dodnes tam nemůže skoro nikdo zvenčí) a vydala se do Nepálu. Tam jsem strávila deset dní a pak se přesunula do Thajska, kde jsem si po velkém přemlouvání sama sebe dovolila „jen“ odpočívat. Po několika týdnech se ale situace s pandemií v Evropě začala zhoršovat, přestávaly létat letadla, takže jsem se nakonec rozhodla vrátit na nějaký čas domů.
Myslela jsem, že v Čechách budu jen chvíli, ale zatím to vypadá, že tu ještě nějaký čas zůstanu. Musím přiznat, že jsem si prošla velice silnými pocity zklamání a selhání. Ale víte co? Uvědomila jsem si, že ať už je současná situace jakákoli a ať už bude trvat jakkoli dlouho, jedno je jasné – dříve nebo později dojde ke ZMĚNĚ. Život je totiž založen na neustálých změnách.
Pomáhá mi držet se mé dlouhodobé vize, mých přání. Tak na své sny, přání a vize nezapomínejme a věřme v ně, ať už se teď zdají jakkoli malé. Brzy na ně bude prostor.
A můj guru? Toho jsem našla nejen v lidech, které jsem na své cestě potkala, ale hlavně sama v sobě. Prošla jsem tolika situacemi, vnitřními boji, zklamáními, vztahy na různých úrovních, změnami v práci, začala jsem podnikat online (a to je na úplně samostatný článek)…A všechno jsem to zvládla. Ze všeho jsem se něco naučila a vyrostla jsem. S vědomím toho, že se na sebe můžu vždycky spolehnout, ať už mě potká cokoli. Vždy, když o sobě budete pochybovat, vzpomeňte si na to, kam jste se za celý rok posunuli. A pochvalte se.
Změna začíná vždy uvnitř. To, že se zatím neprojevila navenek, neznamená, že není podstatná. Takže jestli máte pocit, že vám rok 2020 spíš vzal, podívejte se na to, jak jste se posunuli uvnitř. TO JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ.
Teď už nic neplánuju. Pustila jsem kontrolu a čekám, kam mě život dál zavane. Neznamená to, že bych nic nedělala. Jen nemám žádná očekávání a naslouchám tichému hlasu svého Srdce. To totiž ví nejlépe.
S láskou, Nela
