Pár týdnů zpátky se u mě o pocitu štěstí nedalo mluvit ani náhodou. A přitom se dělo tolik krásných a důležitých věcí. Ale moje tělo ani hlava je nebylo schopné ocenit a naplno prožít. Byla jsem v silné depresi, úzkost a panické záchvaty u mě byly na denním pořádku, vstát ráno z postele a „jít něco dělat“ pro mě bylo neskutečně náročné. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem nebyla schopná ani jíst. Naštěstí jsem kolem sebe měla lidi, kteří mě podrželi, nakopli do zadku, když jsem to potřebovala a obejmuli, když jsem plakala. Nebála jsem se totiž říct si o pomoc. A to je první bod, který bych chtěla zdůraznit – psychické poruchy a nemoci jsou to samé jako jiná nemoc a není proč se za ně stydět. Hlavní ale je nebát se říct si o pomoc, když je to potřeba. Ono to vážně pomáhá. A mně můžete věřit, mám s tím nemalé zkušenosti.
Když už mi přišlo, že už se snad hlouběji propadnout nemůžu, najednou se to zlomilo. Jedna událost všechno změnila a já jsem byla zpátky. Vysílená, ale zpátky. Vyškrábala jsem se ze dna, nabrala síly a objevila v sobě hluboký pocit klidu, sounáležitosti, lásky a štěstí. Teď, když to napíšu, to zní jako klišé, ale jinak to fakt popsat nejde. Pravda je, že ten stav nikdo nedokáže popsat, ten stav si musí každý zažít. Z toho plyne další ponaučení – zkušenosti nelze popsat slovy, můžete si o všem číst, ale to pravé poznání přijde teprve tehdy, když to sami zažijete.
Důležité na tom všem bylo, že jsem se vrátila zpátky na svoji cestu, mnohem silnější než dřív. Když cítíte, že něco není správně, nesouzní to s vámi, tak to opusťte, odejděte. Na nic nečekejte. Protože Vesmír, Bůh, říkejte si tomu, jak chcete, má všechno pod kontrolou a vždycky se stane to, co se stát má. Nic není náhoda. Je na čase, abychom víc poslouchali svojí duši a ne to, co nám diktuje společnost a okolí. Protože neexistuje žádný ideální život, žádná šablona na to, jak bychom měli žít. Každý jsme jedinečný a jsme na tomhle světě z nějakého důvodu. Ano, někdy je těžké opustit známé jistoty, ale chcete život jen PŘEŽÍT nebo doopravdy PROŽÍT?
Potom, co začalo všechno takhle hezky plynout a já jsem se hodila do tohohle úžasného stavu, se na povrch začaly dostávat drobné pochyby. Co když o tenhle klid zase přijdu? Vždyť to přeci „není normální“, být pořád takhle veselá a v pohodě. Ve všech časopisech, knížkách, debatách lidé hledají recept na štěstí, protože jsou permanentně smutní, osamělí a vystresovaní. Tohle se mi honilo hlavou a i přesto, že jsem se snažila uklidnit sama sebe, že už si ten pocit prostě vzít nenechám, mi to nedalo tak úplně spát.
Jak říkám, nic se neděje náhodou, takže na workshopech s indickým jogínem Dr. Rajbirem Dhillonem jsme mimo jiné řešili stres a štěstí. Dnešní doba je plná stresu, všichni pořád říkají, jak jsou vystresovaní a neustále hledají recept na štěstí. Stres bereme jako běžnou věc. Ano, stres je dobrý, ale jen v případě, kdy naše tělo reaguje na nebezpečí, když jde o holý život. Ale nám nejde o holý život každý den. Máme se docela dost dobře, a přesto bereme stres jako nedílnou součást našeho života. „Tak to prostě je, takový je život, tak se s tím smiř,“ slýchám kolem sebe. Naopak, když je někdo naprosto v pohodě, šťastný, ptají se všichni kolem: „Jak to děláš, vždyť to není možné!“
Neustále v sobě vyživujeme stres, tlak, napětí, negativní emoce. Tím, jak spolu komunikujeme, co sdílíme na sociální sítě, co píšeme do časopisů apod. Musíme si ale uvědomit, že stres je dobrý sluha (v případech nouze), ale špatný pán. Ovlivňuje celé naše tělo, jeho fungování a chronický stres stojí za spoustou nemocí. To, co vidíme hned, když jsme pod stresem, jsou problémy s trávením. Jako dozvuk přicházejí později další problémy.
Dr. Rajbir nám několikrát po sobě opakoval, že NAŠE PRAVÁ PODSTATA JE BÝT ŠŤASTNÝ. A šťastným vás neudělá nikdo jiný (partner, děti, rodina, věci), šťastným se můžete udělat jen vy sami. A co je důležité, pocit štěstí vám nikdo vzít nemůže, jste za něj zodpovědní opět jen vy sami.
Není tohle všechno skvělé? Co kdybychom si všichni vědomě zvolili být šťastnými, pracovali sami na sobě a užívali si každý den? Byli vděční za každý náš nádech a výdech, za naše tělo, které dokáže neskutečné věci, za každý nový den?
Jóga je skvělým pomocníkem na téhle cestě. Ale o tom zas někdy příště. Teď se zhluboka nadechněte a vydechněte, zavnímejte svůj dech. Dech je totiž to nejdůležitější. Jak jednoduché. A my si to děláme všechno tak složité.
S láskou,
nela