Po týdnu stráveném v Indonésii, obzvlášť po prvních pracovních dnech, se
občas přistihnu, že o sobě dost pochybuju. O tom, co tady dělám a jak to dělám.
V hlavě mi často běhá – ale měla bys tohle nebo támhleto, měla bys mluvit lépe, měla bys používat jiná slovíčka, proč ses na tohle všechno víc nepřipravila? A když přijde chvíle úzkosti, samoty nebo smutku, říkám si zase – měla bys být pořád šťastná, vždyť žiješ na nádherném ostrově, máš tu skvělou práci….Neustálé výčitky a pochybnosti.
Snažím se tuhle stránku, tu přísnou, tvrdou a náročnou, v sobě přijímat, pozorovat ji a potom ji s vděčností pouštět. Dýchat zhluboka. Nacházet v sobě klid, stabilitu, důvěru sama v sebe. Snažím se nebýt na sebe tak tvrdá, tak přísná. A dávám si na to dostatek času. Snažím se být trpělivá. Protože tohle všechno je v pořádku.
Jsem vděčná za to, že se tyhle emoce vynořují, protože mi pomáhají ohlédnout se zpět. A vidět všechno to, co mám za sebou. To, čím jsem si prošla, co všechno jsem zvládla.
Kdykoli ti bude připadat, že bys měl „být lepší“, ohlédni se zpátky. Jsem si jistá, že užasneš nad tím, kolik se toho v tvém životě už odehrálo. A že sis vedl skvěle! Poplácej se po rameni, dobrá práce. Co vlastně znamená „být lepší“? Přestaň se porovnávat s ostatními, jejich cesta je naprosto odlišná od té tvojí. Věř sám v sebe.
Buď k sobě laskavý, obejmi své vnitřní dítě, dopřej mu péči a lásku. Dopřej mu odpočinek.
Je v pořádku se někdy cítit pod psa, nejistý, bez jakékoli motivace nebo síly. Dovol si to. Když taková emoce přijde, přijmi ji, otevři se ji, prožij ji. Prohlédni si ji, prozkoumej ji. Neboj se jít do hloubky. Až se jí dostatečně nabažíš, nech ji odejít. Let that shit go, baby.
Protože stejně důležité jako dovolit si takovou emoci prožít, je také dovolit si nechat tu emoci odejít. Vydechnout. A potom se znovu nadechnout, mnohem lehčí než předtím.
Nemluvím teď o tom, aby ses přestal snažit, to vůbec. Je to spíš o tom, aby sis uvědomil, že často nevidíme tu cestu, kterou jsme prošli, tu tvrdou práci, která za tím vším stojí.
Ano, někdy potřebujeme, aby se naše přísná a tvrdá stránka ozvala a posunula nás dál. Ale nemůže to tak být pořád. Potřebujeme se také odměnit, oddechnout, než se vydáme na další cestu. Nebýt k sobě přísný, ale mírný, chápající. Brát v potaz všechny okolnosti, minulost. Být k sobě laskavý. Chovat se sám k sobě jako k nejlepšímu příteli.
Pokud děláš to nejlepší, co v dané chvíli dokážeš, pak na sebe můžeš být hrdý. A ještě něco….nečekej na někoho, až ti řekne, jak skvělý jsi. Pochval sám sebe. Za cokoli. Zasloužíš si to.
S láskou,
nela.